Výlet devítky aneb Myslela jsem si, že je znám!

Lidé si myslí, že když jste třídní dětem od páté třídy, že v devítce máte svou třídu přečtenou a ničím vás nepřekvapí. A když už, tak je to překvapení, o které nestojíte. Mě deváťáci na výletě překvapili příjemně. Několikrát.

Poprvé mě dostali tím, že odmítli jet na výlet do Prahy. Po výletech do Ostravy, Olomouce a Brna jsem si myslela, že jim nic jiného neudělá radost… a vidíte, těšili se na túru a na nocování ve škole!

Další překvapení mě čekalo cestou na Javorník. Od počátku jsme nabrali celkem svižné tempo a opravdu s nadšením a bez řečí jsme se pustili do stoupání. Protože jsme šli přes celé Veřovice, minuli jsme dva obchody a představte si, ani u jednoho jsme nestáli! Když jsme minuli třetí obchod, začala jsem své žáčky pozorovat. Jsou v pořádku? Není někomu něco? O tom, že jsou v pohodě, jsem se přesvědčila, když prozkoumávali rozhlednu na kopci. Toho kraválu a výskání! Ano, to jsou oni!  

Cesta zpátky a další překvápko. V pohodovém tempíčku jsme sešli na Horečky, prošli se stezkou v korunách stromů a bez oběda a nákupů dojeli autobusem do Nového Jičína. V Lidlu jsme měli nakoupeno za 5 minut a pokračovali jsme autobusem do školy. Fantazie.

Ve škole jsem dostala lekci a moje kolegyně taky. To bylo tak. Relaxovali jsme po jídle, tak jsme si vzaly mobily, že zkontrolujeme svoje blízké. A najednou slyšíme: „Paní učitelky, všimly jste si, že na mobilech jste tady jenom vy?" Rozhlédly jsme se a zastyděly. Opravdu. Hoši mastili karty, děvčata hrála ACTIVITY nebo si v kuchyňce připravovala něco na zub. Děti zkrátka spolu KOMUNIKOVALY! Velké překvapení.

Největší šok na mě teprve čekal. Moje třída je známá tím, že se moc nezapojuje do sportovních soutěží. Ale od středy 7. 6. 2017 budu tvrdit, že moje třída je sportovců plná! Poté, co jsme vyšlapali Javorník, chvilku jsme si oddechli, jsme opět vyráželi do kopce. A děti si cestu mohly zvolit. Takže jsme nejdříve obcházeli celý kopec, abychom nakonec vyběhli na hrad. Někteří doslova. Měla jsem dojem, že je někdo vyměnil.

Ráno byl elán pryč. Někteří nemluvili, někteří zpomalili, ale Laser aréna v Tebenu nadchla všechny. Tady jsme ze sebe vymáčkli poslední zbytky sil. To, že se tak rychle a hladce mezi sebou domluvili na týmech, mě už vlastně ani nepřekvapilo.

Děkuji Petře, Honzovi, Máji, Danielovi, Nikole, Míše, Ondrovi, Barči, Aničce, Káji, Alči, Adamovi, Barči, Natce, Marušce, Michalovi a kolegyni Marci Hánové za hezký výlet plný příjemných překvapení (fotogalerie).

Radka Demová