Spaní na hradě

Milí kamarádi,

v neděli jste ulehli do svých postýlek, abyste se dobře vyspali do pondělního rána a šli s chutí do školy. Jiné to ovšem bylo v pátek. Někteří z vás se rozhodli, že vyzkouší, jaké je to spát přímo na našem starojickém hradě. A myslím si, že se jen tak někomu nepoštěstí strávit noc v těchto prostorách.

Rodiče se rozloučili se svými ratolestmi z druhých ročníků u školy. Odtud se všichni nocležníci vydali směr Starojický hrad, v čele s průvodci Helenkou Dostálovou a Luckou Gašperikovou. Plnili postupně úkoly a sbírali tak soutěžní body ve čtyřech družstvech. Pozorně  se dívali, aby neminuli tzv. čertovo kopyto. Na nádvoří je čekal pan Pokorný, kastelán tohoto hradu. Zavedl děti do dvou pater hradu, kde si připravili svá lůžka. Po vyprávění o historii hradu a plnění úkolů se středověkou tématikou byl rozdělán oheň. Na nádvoří stoupal dým a každý hleděl do příjemných plamenů a vychutnával si svou večeři pod širým nebem. Brzy se setmělo a po zapálení loučí pan kastelán provedl děti kolem hradeb. Sem tam proletěl nad hlavami netopýr. To umocnilo tajemnou atmosféru. Několik baterek posvítilo na cestu. Po malém napětí se každý uvolnil u klasické pohádky Ať žijí duchové, která se promítala  přímo na zdech hlavní věže. Ti, co nebyli ospalí, vydrželi až do konce.

A jaké to bylo tam uvnitř? To musí každý prožít na vlastní kůži. Probudíš se a před tebou stojí brnění, jen se neleknout. Dole zase čeká Bílá paní. Ale zažít jen ten nádherný východ slunce stojí za to. Rozhlížíte se na všechny světové strany, a pokud máte štěstí, vidíte svůj dům. Stálo to za to a doufám, že se tu za rok zase sejdeme (fotogalerie).

Za školní družinu Renáta Gašperiková