Od propasti k jeskyni, minigolfu a fotbalu

V 7 ráno jsme se se třídou sešli na Starém Jičíně. Odtamtud jsme jeli autobusem do Hranic. Když jsme se vymotali z města, vešli jsme do lesa. Lesní cestou jsme došli k vyhlídce, následně jsme pokračovali dál po stezce a měli namířeno k Hranické propasti. Všichni říkali, že z toho budeme zklamaní, tak jsem si nic moc nepředstavovala. Vyšli jsme z lesa a už bylo vidět zábradlí. Vypadalo to ještě hůř, než jsem čekala. Pak jsem nahlédla dolů. Vysoké skalní stěny, kapradí plazící se po stěnách, skalnaté a zarostlé dno. Úchvatné. Na naučné tabuli jsme se dověděli základní informace. Je to nejhlubší zatopená propast na světě. Dlouho jsme se však nezdrželi, po lesní stezce jsme pokračovali do Teplic a do Zbrašovských aragonitových jeskyní. Tam se mi moc líbilo, ale prý tam nežije nic jiného než pavouci a stonožky blízko východu z jeskyní. Na netopýry je tam moc teplo. Paní průvodkyně nám ukázala, jak jeskyni viděli její objevitelé, a zhasla všechna světla. Byla tam strašná tma. U Bečvy jsme si dali přestávku a pak jsme šli na minigolf. Také jsme si tam zahráli fotbal holky proti klukům. Skončilo to jedna jedna, ale je nutno říct, že nás kluci hodně šetřili a hráli jako gentlemani. Nakonec jsme jeli vlakem do Hustopeč a z Hustopeč autobusem domů. Dojeli jsme na náměstí a tam už každý šel svou cestou (fotogalerie).

Martina Adamcová a Rozálie Tobolová, 6.A